Kumite

Kumite je relativně mladá disciplína karate-do. Karate-do mělo ve svých kořenech pouze kihon a kata, popřípadě bunkai, v době kdy se ještě cvičilo na Okinawě, a říkalo se mu okinawa-te bylo cvičení kumite nereálné, techniky které se cvičili, byly velmi tvrdé a v podstatě měli za úkol, nebo jejich účel byl zabít ozbrojeného člověka jednou ranou, karate-do které se cvičilo na Okinawě mělo blíže ke stylu mistra Anko Azato Shorin-ryu, což byl ryze tvrdý styl z dob bojů se samuraji, kde se i toto velmi odráželo, ve své podstatě v době kdy bylo bojové umění skryto a utajováno před světem se ani kumite cvičit nedalo, neb mistr v rámci utajení a předávání vědomostí měl nanejvýš tři studenty, kteří se u mistra tajně pozdě večer setkávali. Karate-do se odtajnilo a ukázalo světu v roce 1916 ve městě Kjoto, Kumite se začalo formovat až na japonských ostrovech, kam odcestoval mistr Gichin Funakoshi v roce 1921, za účelem rozšíření karate-do, a jeho demonstrace před korunním princem Hirohitem. První formy kumite se začali tvořit někdy ve třicátých, čtyřicátých letech 20. století .

Mistr Gichin Funakoshi byl vždy proti jakékoliv formě kumite, to také zapříčinilo odchod některých význačných studentů z jeho školy, a časem nároky studentů kteří byli ctižádostiví a měli potřebu se mezi s sebou měřit, musel i mistr udělat napříč tomu ústupky. V té době také vzniká nový směr Shotokai který se drží odkazu Gichina Funakoshiho a tudíž je bezkontaktní a kumite se v něm necvičí.

Jako protiklad v roce 1949 vzniká JKA Japan Karate Association (japonská asociace karate) založená mistrem Masatoshi Nakayamou, kde se naplno rozjíždí sportovní nebo-li závodní kumite. Jsou vytvořena první závodní pravidla, školení instruktorů kteří měli šířit a školit závodníky.

JKA se těšila velkému zájmu široké veřejnosti, jak nových tak i již cvičících karate-ka kterým se tento nový koncept velmi zajímal. Tato asociace se postupně rozšířila po celém Tokiu, pouze dvě univerzity si udrželi nezávislost nad JKA a to Waseda a Keio, které zůstali věrni směru Gichina Funakoshiho.

Kumite formuje a učí studenty odhadování vzdálenosti, čtení a předvídání protivníka, oba dva partneři se od sebe navzájem učí, a postupem času podle technické vyspělosti cvičence se kumite více přibližuje reálnému boji.

Kumite můžeme rozdělit na řízené a neřízené, řízene znamená, že cvičenci mají jasně daná pásma a techniky které mají provádět. První forma kumite je Gohon kumite, další Sanbon kumite pak máme kihon ippon kumite a v neposlední řadě jiyu ippon kumite, druhé odvětví kumite je neřízené kumite, tzn. že techniky nejsou nikterak stanovený a cvičenci se pohybují v daném prostoru a bez jakéhokoliv náznaku na sebe útočí a brání se. Do tohoto odvětví patří randori, a jiyu kumite.

Řízené kumite

Gohon kumite

V tomto typu cvičného souboje se nacvičuje přesnost a správná síla úderů a krytů, jakož i systém pohybů nohou (opakování 5x). Je to základní tréninková metoda k rozvoji útočných a obranných technik, založená na opakování technik v základních postojích.

Význam gohon kumite pro útočníka:

• zaujmutím výchozího postoje se útočník učí určit efektivní útočnou vzdálenost maai od soupeře
• opakovaným útokem se útočník učí rychlé přemisťování v postojích karatedo

Význam gohon kumite pro obránce:

• obránce se učí reagovat až na pohyb útočníka
• obránce se při provádění ústupu vzad učí nalézt efektivní vzdálenost od soupeře maai na provedení útoku po páté technice bloku.

Sanbon kumite

Komplexní tréninková metoda navazující na Gohon Kumite s důrazem na časování a rozvíjení schopnosti obránce, který se soustředí především na chování protivníka (dýchání a pohyb) - kontinuální kombinace útočných technik JÓDAN, CHUDAN, MAE GERI.

Procvičování různých postojů při provádění základních technik karate, příznačné pro toto kumite je, že se dynamicky nemění vzdálenost mezi obráncem a útočníkem, útoky probíhají z místa, postoje jsou fixní, bez klouzavého pohybu. Zde se klade důraz na správné provádění KIHONOVÝCH akcí, tzn. techniky jsou přesně a správně vedeny a prováděny tak jako při klasickém cvičení kihonu, nebo-li základních technik. Ippon=jeden útok, jedna obrana. Ippon je ve sportovním karate brán jako vítězný bod. Techniky se provádějí na místě

Jiyu ippon kumite

Více realistická forma kumite bez jasného časování, vzdálenosti mezi soupeři apod.. Především k procvičování TAI SABAKI, TEN SHIN, MAAI (vzdálenost). Útočník si musí před výpadem připravit správnou pozici, včetně vzdálenosti. Kombinace jednoduchých útočných technik z volného postoje s důrazem na účinnost. Obránce procvičuje správnou reakci bloku a protiútoku. Jeden útok, obránce blok a kontra-technika. Vyvinout správný cit pro vzdálenost, obranné krytí, útočení, tělesný pohyb, změny těžiště a zasazení rozhodujícího úderu – to je cílem cvičení tohoto kumite. Zde je možné předvést řady pohybů a variace různých technik, jež jsou zařazeny do jednotlivých kata.

Jeden z partnerů uvede tělesné pásmo, proti němuž povede útok. Poté znenadání a plnou silou zahájí útok. Druhý z partnerů provádí obranu: krytí a následný protiútok. Oba partneři mají plnou volnost předvést všechny techniky, jež znají.

Oba partneři cvičení musí být dobře trénovaní a zkušení i odborně zdatní, protože toto cvičení vypadá prakticky jako opravdový boj. Nikdo nemůže počítat s druhou šancí: prvý útok anebo kryt, toť celá akce. Toto cvičení zápasu je nejvyšší fáze tréninku a přípravou na jyiu kumite.

Význam jiu ippon kumite pro útočníka:

• v průběhu přibližování se k obránci získává útočník cit pro vhodnou kontaktní vzácnost pro realizaci efektivního útoku
• po dokončení útočné akce následuje nácvik odstoupení od soupeře do bezpečné vzdálenosti

Význam jiu ippon kumite pro obránce:

• obránce se učí zahájit obranu v okamžiku zahájení útoku protivníka
• obránce se dále učí taktiku přibližování se k útočníkovi s cílem donutit ho k útoku
• po odblokování útoku a následné útočné akci následuje nácvik odstoupení od soupeře do bezpečné vzdálenosti

Neřízené kumite

Randori

Randori můžeme chápat jako jistou tréninkovou formu jiu kumite, ve které se procvičují dovednosti získané z řízených forem kumite. Intenzita boje v randori je zpočátku nízká a je závislá na technické vyspělosti jeho účastníků. Karatekové při randori simulují situace, které mohou nastat v průběhu sportovního zápasu v karatedo, případně tyto situace i několikanásobně opakují. Průběh randori bývá mnohdy zastavován z důvodu vyjasnění taktiky vedení boje nebo kvůli vysvětlení pravidel sportovního zápasu. Z těchto důvodů mohou být jednotlivým účastníkům přidělovány úkoly, jakým způsobem vést boj simulovaných situacích.

Jiyu kumite

Nic není předem stanoveno ani domluveno a od obou protivníků se čeká, že předvedou své fyzické i duševní schopnosti na nejvyšší úrovni. Faktické údery jsou pochopitelně zakázány: údery i kopy musí být zastaveny těsně před dopadem na cíl, protože ruce, paže i dolní končetiny trénovaného karate-ka jsou v podstatě nebezpečnou zbraní, jimiž lze způsobit vážná zranění. Proto je toto cvičení-jiyu kumite-vyhrazeno pouze pro dokonale vycvičené, pokročilé cvičence.