Co je Kata?

Tak jako v každém bojovém umění pocházejícím z Orientu, tak i v karate tvoří významnou součást jeho kompletního výcviku souborná cvičení, zvaná Kata

Znak pro slovo kata se skládá ze tří částí: levá horní část znamená "tvar", pravá horní část výraz "řez" a dolní část "základ, zemi". Poskládáním těchto tří významů můžeme toto slovo charakterizovat jako "formu, která vystřihuje základ." Zjednodušeně, kata symbolizuje boj proti několika fiktivním útočníkům, ozbrojeným a útočícím různými způsoby a ve stanoveném pořadí. Úlohou "obránce" je tyto pomyslné útoky vykrývat a současně provádět i vlastní protiútoky a to předem stanovenými technikami, jejichž návaznost na sebe tvoří celek, tj. určitou kompletní akci. Aby však kata nebyla znehodnocena je na pouhé provádění technik karate, jsou tyto vykonávány navíc v předepsaném rytmu tak, aby kata dávala cvičícímu pocit reality skutečného boje. Jedná se tedy o předem přesně stanovený sled obranných a útočných technik proti předpokládaným způsobům útoku.

Správnou výukou Kata mohou být opticky neviditelné pohyby účinné ve vysoké míře. Takto mohou vést např. obranné techniky k těžkým zraněním, když jsou zasaženy určité vitální body (Tsubo), které leží na akupunkturních meridiánech. Ostatní pohyby v Kata jsou zamýšleny k tomu, aby takové účinky neutralizovaly. Mají nabít nebo uvolnit centra energie cvičícího různými koncentračními nebo dechovými metodami. Často jsou to pohyby, které se zdají z čistě sportovního pohledu neužitečné, a proto nenacházejí užití v méně fundovaných liniích Soto.

Každá technika, obsažená v kata, každý postoj a pohyb mají svůj význam a smysl a jsou proto od sebe neoddělitelné. Techniky kata jsou přesně určeny jak z prostorového, tak i z časového hlediska. Převážná část technik a pohybů v kata je symetrická. Znamená to tedy, že když se provádí např. dva pohyby na jednu stranu, provádí se tyto pohyby i na straně druhé, pokud vzdálenost místa je identická. Diagram katy, japonsky "EMBU SEN" tvoří přímka, tvar písmene H, T, X apod.Při podrobnějším pohledu na embusen jednotlivých kat zjistíme, že pohybem jsou zřejmě kresleny znaky, které symbolizují jejich skrytý význam. Například embusen kata Sochin se nápadně podobá znaku "MAMORU", který v překladu znamená "chránit zemi". Embusen kata Kanku-Dai téměř dokonale kreslí znak "HON", který znamená "kořen, zdroj, kniha." Tato vodící linie katy je velmi pravidelná a geometrická a proto ten, kdo cvičí katu, musí mít velmi dobře vyvinutý smysl pro orientaci, směr a pohyb v prostoru. Zde jsou i minimální odchylky považovány za vážnou chybu. Jestliže je proto požadavek pohybu ve střední linii, techniky musí být prováděny přesně v tomto směru, nikoli stranou. Totéž platí i pro výšku (pásma) prováděných úderů a krytů. Každá kata však vždy začíná krytem - to proto, aby se zdůraznilo, že karate je výhradně sebeobranný systém a z tohoto důvodu nemá být užito k útočným, ale pouze jen k obranným účelům.

Celkem existuje asi 50 kat, avšak některé prameny uvádí až 70 kat (Massutattsu Oyma: THIS IS KARATE). Jsou katy krátké a snadné, ale existují i katy velmi dlouhé a obtížné. Každá škola karate si utvářela katy svého pojetí, především pak v nich preferovala své typické techniky, včetně svých obranných způsobů boje. V podstatě však veškeré katy náleží ke dvěma základním směrům a sice SHOREI a směru SHORIN.

První směr zdůrazňuje fyzickou sílu na svalové schopnosti. Katy tohoto směru, respektive techniky v nich obsažené, jsou prováděny většinou pomalu a technicky velice přesně, s maximální koncentrací síly a se správným dýcháním, které je v těchto kata obzvláště zdůrazněno. Pohyby, především kryty jsou většinou vedeny po obloukové dráze - jedná se tedy hlavně o tzv. sváděcí kryty. Přemísťování se v postojích v těchto kata je krátké a méně časté.

Naopak směr SHORIN preferuje katy s rychlými a dynamicky prováděnými technikami, dlouhé a na pohled lehké přemisťování se v postojích, které je velmi časté. Japonci tvrdí, že katy tohoto směr jsou prováděny tak rychle a prudce, až prý cvičící ztrácí dech. Oba směry však rozvijí ducha a tělo na kvalitativně vyšší úroveň a proto žádný z nich nemůže být považován za lepší. Oba styly mají své přednosti i své chyby. Proto ten, kdo se chce karate opravdově věnovat, by si měl být těchto vlastností vědom, aby se je naučil.

Průběh pohybů a technik, užitých v kata a způsob jejich provedení tvoří v podstatě katu samou. Bez vypracované a precizně vybroušené kvalitní formy v jejím provedení je kata neuskutečnitelná. Japonští instruktoři a učitelé karate vždy vyžadují dokonalé provedení katy. Podle jejich názoru však tato dokonalost není jen vnější formou v jejím předvedení, ale je především výrazem vnitřního klidu a vyjádřením hlubokého estetického prožitku. Doslova říkají, že "jak člověk katu provádí, tak kata utváří člověka samého. Prováděje katu, není jednotlivec pouhým účastníkem. V kata je jedinec svým, ponořen ve vlastní jednotě. Po dokončení kata zůstává jednotlivec stejným jedincem, ale není už tímtéž. Kata bylo kata, kata zůstává, avšak toto kata již není více stejná kata". Dále tvrdí , že nejvýše účelná aktivita nastává tehdy, jestliže se v ní člověk účastní beze zbytku. Takové to vysvětlení, podle tradičního chápání orientální filozofie je velmi blízké učení ZEN. Je však zřejmé, že podstata a jádro kata bude nepřístupné v jejích pochopení tomu, kdo zdůrazňuje pouze její vnější model.

Cvičení kata a jejich trénink má nesporně veliký vliv na rozvoji každého adepta karate. Cvičením kata karatista zlepšuje koordinovanost pohybů, zdokonaluje základní techniky, které se učí a později používá v kumite, zlepšuje napětí a relaxaci, správné dýchání. Cvičení kat rovněž výrazně zlepšuje orientaci karatisty v prostoru a v neposlední řadě má i pozitivní vliv na rozvoj rychlosti, dynamiky a síly. Kata je rovněž vhodné "fyzické cvičení", neboť značně zlepšuje aerobní kapacitu plic. Toto vše ale nejsou podstatné důvody, kvůli kterým by se katy cvičit měly. Kata je klíčem k pochopení podstaty karate a proto by neměli být v tréninku karate opomíjeny. Japonci považují katu za vrchol kreativního umění. Karate má v Japonsku stále ještě především statut umění a potom teprve sportu. Rozdíl mezi evropským a japonským pojetím umění je dosti velký, což také vysvětluje některé, většinou značné odlišnosti v systému učení a výkladu karate v Japonsku a v Evropě. Pravdou však zůstává ten fakt, že podle předvedené kata se pozná velice dobře technická úroveň a celková vyspělost každého karatisty.

Je zřejmé, že pouze rozsáhlá praxe, vytrvalá a cílevědomá práce a opakovaný nácvik kat je tou jedinou, spolehlivou cestou, která vede k pokroku na poli jejich poznání a ústí dále v proniknutí do vyššího stádia kat a jejich cvičení. Zde má individuální poznatek (nikoli získaná informace) větší a mnohem trvalejší hodnotu, která vysoko překračuje obvyklou šablonovitou systemizaci ve výcviku kata, u níž lze oprávněně pochybovat o její plnohodnotné objektivitě.

Kata není pouze "vojenské cvičení", ale v jistém smyslu umění, které se nejspíš zrodilo z orientálního tance. Např.o Chinte se říká, že je více tancem, než kata. V některých kata jsou doslova zakódovány poznatky mnoha generací. Kata je nutné studovat do hloubky a snažit se pochopit vnitřní náplň jednotlivých technik. Toto však bude možné činit pouze tehdy, podaří-li se udržet kata v takové podobě, v jaké jej mistři bojového umění předávali svým následníkům. Čím více se snažíme kata zkrášlovat a "modernizovat", tím více se vzdalujeme od poznání bohatství, které kata obsahuje.

Zdroj: Karate Tygr Shotokan