Anko Azato

Znám též jako Yasutsune Azato (1827-1906). Mistr Azato patřil k jedné ze dvou skupin rodin stavu šizoku na Okinawě: Udonové byli nejvyšší skupinou a byli rovnocenní daimjům (knížatům) u rodů mimo Okinawu, Tonochiové byli dědiční páni měst a vesnic. K této druhé skupině patřil Azato, jehož rodina zastávala toto výsadní postavení ve vesnici Azato, ležící mezi městy Šuri a Naha. Azatoové měli vysokou prestiž, neboť byli dřívějším vládcem Okinawy pojímáni ne jako vazalové, ale spíše jako blízcí přátelé se vším všudy. Byl Mistrem okinawského Karate.

Pracoval jako poradce okinawského krále ve vojenských záležitostech. Kromě toho to byl jedním z největších expertů karate na ostrově. Mistr Azato byl na celé Okinawě nejen nepřekonatelný v umění karate, ale vynikal také v jezdectví, v japonském šermu (kendó) a v lukostřelbě. Nadto byl skvělý učenec. Byl například výjimečně bystrý pozorovatel politických záležitostí. Byl to on, kdo v době obrození Meidži radil vládci Okinawy plně spolupracovat s nově vytvořenou vládou a když byla prodloužena platnost výnosu proti drdolu, byl mezi prvními, kdož jej uposlechli. Již v roce 1904 předpověděl vojenský konflikt mezi Ruskem a Japonskem kvůli výstavbě transsibiřské magistrály.

Azato byl také vysoce obratný šermíř Džigen školy kendó. Ačkoliv se nikterak nechlubil, plně věřil ve své šermířské schopnosti což se ukázalo když když se Azato střetl s Jórinem Kannou, jedním z nejznámějších okinawských šermířů.

Kanna byl ohromný, svalnatý muž s velkými pažemi a rameny, na nichž se rýsovaly svaly. Lidé říkávali, že jeho ramenní svaly jsou dvouposchoďové výšky! Byl to odvážný muž, zcela beze strachu a náležitě si zasloužil svou pověst za dosahované výkony v bojových uměních. Byl také velmi vzdělaným mužem, zevrubně znal japonské i čínské klasiky. Prostě člověk by myslel, že je pro Azatoa více než protivníkem.

Avšak když ve slavném souboji napadl Azata ostrou čepelí, jeho útok byl odražen neozbrojeným protivníkem, který se hbitým švihnutím ruky nejen vyhnul bodnutí, ale srazil Kanna na kolena. Když jsem Azata požádal, aby mi vysvětlil, co se ve skutečnosti stalo, popsal Kanna jako vysoce obratného šermíře, který vzhledem ke své pověsti, že je neporazitelný a nebojácný, byl schopen zastrašit svého protivníka na začátku souboje a potom se rychle dostat k zabití. "Avšak," řekl Azato, "pokud protivník odmítne nechat se postrašit, pokud zůstane chladnokrevný a pokud shledá nevyhnutelnou mezeru v Kannově obraně, vítězství nemůže být tak obtížné."

Jeho zásada byla: "Když cvičíš karate, považuj své ruce a nohy za meče." Opravdu, Azatovy vlastní ukázky karate byly živé příklady této filozofie. Jednou se ho nějaký muž zeptal na význam a použití ipponken (pěst jedním kloubem). "Zkuste mne napadnout," klidně odpověděl Azato. Muž udělal, jak mu bylo řečeno, ale v okamžiku byl úder blokován a Azatoova pěst jedním kloubem vyrazila směrem k protivníkově žaludku, kde byla zastavena ve vzdálenosti snad tloušťky listu papíru. Rychlost celého pohybu byla neuvěřitelná. Muž, který kladl otázku, neměl dokonce ani čas mrknout okem, než si uvědomil, že tato pěst jej mohla v případě skutečného nárazu na jeho solární plexus třeba zabít.

Zdá se, že měl pouze jednoho studenta, Gichina Funakoshiho. Tomu předal metodologii, jež Funakoshimu pomohla vyvinout do této doby nejpreciznější styl karate.

Výuku svých synů v bojových uměních přenechal Azato v rukou Mistra Yasutsune Itosu.

Ve svých výukových metodách byl velmi přísný. Funakoshiho nechal opakovat stále znovu stejnou kata po velmi dlouhou dobu. Od něj také pochází pravidlo Hitokata Sannen - jedna kata za tři roky.

Mistr Azato si udržoval kompletní seznam všech mistrů bojových umění na ostrově, díky němuž měl přehled o jejich schopnostech i slabinách. Říkával: "Poznej sám sebe a svého protivníka - to je tajemství strategie."

Zdroj: Shotokan Karate Chrudim